SČV v běhu na lyžích

Vasaloppet 2010

 

Z účastníků MWC 2010 ve Falunu se Vasaloppetu zúčastnili 4 běžci. Josef Vejnar, Miroslav Balatka, Renda Wiedeman a moje maličkost Libor Jára Koubek. Já ovšem s mými tradičními spolulyžníky na akcích jako Krkonošská 70 atp. ... Honza Čejka, Vláďa Michálek, Jaromír Suchý, Pavel Hadraba a David Vávra.

 

Letošní v pořadí 86. ročník provázelo chladné, ale slunečné počasí. Sníh byl přemrzlý prašan, 2 týdny před závodem už skoro nesněžilo a teploty byly okolo -10 až -15°C v noci pak padaly i pod -20°C. V den závodu ráno bylo -14°C a během dne se oteplilo až na -4°C, přesně podle předpovědi meteorologů.

Ubytování jsme sehnali v Moře 2 km od cíle a to pouhých 10 dnů před závodem. To ale byla spíš náhoda, neboť o to jsem se neúspěšně snažil již na přelomu října a listopadu a bylo mi řečeno ... jooo v Moře? a v době Vasaloppetu? ... zapomeňte to už je dávno pozdě! Ale bydlení to bylo ve dvou 3 lůžkových pokojích v rodinném domku na břehu jezera. A paní domácí je původem z Polska anglicky moc nevládla, tak jsme se dorozumívali šišláním :-)  moc nám to nešlo :-(  , ale zvládli jsme to a byli velmi mílí a vstřícní.

 

A vlastní zážitky ze závodu? To si musí prožít každý sám za sebe, a tak já můžu sepsat jen ty svoje prožitky. Možná to někomu připomene ten jeho závod kdysi ...

 

Největší horor bylo, dostat se bezpečně a včas na start. To se sice při takové masové akci s účastí okolo 16 tisíc bláznivých lyžníků dalo čekat, a byl to právě ten důvod, proč jsem se po dlouhá léta Vasaloppetu vyhýbal. Ale musel jsem nakonec uznat, že bych těžko uspěl před lyžařským pánem bohem bez aspoň jedné účasti na nejslavnějším a nejklasičtějším loppetu světa. My zvolili variantu organizovanou pořadateli – autobusy vypravené z Mory za 200 SEK. Autobusy měli odjezd mezi 4:30 a 5:00. Z našeho domku jsme vyrazili ve 4:15 a přesně ve 4:45 jsme seděli v teple autobusu č. 33 a vyjížděli směrem na Sälen. Asi po hodině jízdy jsme byli již asi 10 km před startem a kdosi velmi nevhodně prohodil ... ten bus je moc rychlej, to tam budeme ještě celé 2 hodiny mrznout ... v následující moment se autobus zastavil a před námi do nedohledna šňůra aut a autobusů a za námi během chvíle to samé. Zácpa, kterou ani Praha moc často nepamatuje.

No chvíli jsme si mysleli – nevadí aspoň budeme déle v teple, ale čas nějak plynul rychleji než kilometry, spíš metry pod koly busu a s blížící se hodinou startu = 8:00 houstla i nervozita v buse.

Přesně v 7:50 jsme konečně v dálce spatřili startovní pole, leč bus se opět zastavil a zdálo se že se jen tak nerozjede, před námi byla stále šňůra aut, které už neměli kam zaparkovat a tak jen stáli a blokovali příjezd ostatním. To už jsem nevydejchal a vzal tašku s věcmi a šel za řidičem a anglicky požádal, aby nám vydal lyže z prostoru zavazadel. On něco zamumlal švédsky a otevřel dveře a zůstal sedět. Tak jsem vyskočil a sám otevřel naštěstí neuzamčený zavazadlový prostor vybral z haldy své lyže a mazal k funícímu davu. A za mnou vyskočili naši kluci a za nimi prý celý autobus, ale to už já neviděl, neb jsem běžel co mi nohy stačily, jen jsem ještě zaslechl Davida jak řve: JÁRO JDI DO TOHO!! Bylo to ke startu ještě poctivých 500m a cestou jsem ještě musel najít ten správný kamion pro transport zavazadel zpět do Mory. Bránou do své 3. vlny jsem vstupoval přesně v 7:57 a protože jsem nikde neviděl konec naší vlny, šel jsem raději na začátek. Všichni závodníci stáli spořádaně ve stopách (na šíři startovního pole jich bylo asi 50) za sebou, ale mezi stopami byla komfortní metrová ulička, tak jsem si vybral hned tu druhou a šel až do 1. řady a jal se zapínat lyže. Jakýsi viditelně promrzlý i rozmrzelý Švéd vedle na mě začal křičet a vztekle mi odhodil jednu ještě nezapnutou lyži kousek dozadu. Anglicky jsem se mu snažil vysvětlit, že autobusy měli zpoždění. „Proto jsem tady od 5ti hodin“, křičel už anglicky,  abych měl tohle místo a ty si přijdeš 2 minuty před startem a stojíš vedle ..... jo jo, to je život kamaráde, já nechtěl bejt svině, ale jsem rád, že jsem vůbec tady ... a včas ... ale raději jsem už nic neříkal. A jelikož byla ještě celá minuta do startu, tak jsem vyndal foťák a vyfotil dav přede mnou a dav za mnou, a jak jsem foťák zandal tak vidím vpředu jak startovací zařízení elitní a 1. vlny letí nahoru a u ostatních vln bambusové tyče z horizontální do vertikální polohy ... a jedeme.

 

No a závod samotný – tak to už byla brnkačka. Na startu se jen vyhnout pár karambolům a po úvodní rozjezdové rovince začíná asi po 1500 m největší stoupání, zde si ověřuju, že máza na odraz je dobrá, ale chvíli se jede a pak pochoduje a tak až ke značce 87 (znamená 87km do cíle) – nejvyšší bod celé trasy a odtud už se jede plynule. ... soupaž a soupaž a pro změnu soupaž, drtivá většina trasy je mírně z kopce a tady bohužel zjišťuju, že skluznost mých lyží není nejlepší a ač soupažím jako vzteklý, tak mě ostatní předjíždějí z kopců po desítkách. Je to poněkud frustrující, ale nedá se s tím už vůbec nic dělat. Asi jsem udělal chybu že jedu jen na LF4 a ne na prach jako zřejmě většina z těch, co jim lyže jedou rychleji. A tak se utěšuju, můžeš být rád, že vůbec jedeš tady, neb přijít o 15 minut později, tak teď jsem možná kolem 12-13000 místa i když s pocitem, že mám lyže rychlé.

Smagadan – první občerstvovačka podává se tradiční Blabár (borůvková šťáva) a sladká houska v puse to dohromady vytvoří hnusnou kaši, ale je to výživné. Mám hlad tak ještě jednen Blabár a housku.

I když brnkačka, no je to dlouhý. První krize po 40 km, kdy už začínám cítit únavu po celém těle a km 50 hlásá posledních 50 do cíle .... hmmm ... vlastně začíná Jizerská padesátka ... no není mi z toho vůbec dobře. A další vleklá krize mezi cca 35 a 25 km ... tady ty kiláky nějak vůbec neodsejpají a asi 15ti minutová rezerva, kterou jsem si vybudoval na cílový čas pod 6 hodin se začíná povážlivě smrskávat.

Občerstvovačky jsou v první části po asi 10 km potom už po cca 5 km. A všude vás vítá hlavně Blabáár a houska ... čím dál větší hnus, ale jíst se halt musí.

Poslední kilometry jsem si chtěl užít, leč rezerva na čas pod 6 hodin se scvrkla na minimum a tak jsem se musel nadále snažit soupaž a soupaž a sem tam Blabáár .. ale za jízdy L... až kilometrovník s číslem 1 mě s jistotou přesvědčil, že stíhám svůj limit. A cílová rovinka toť lahůdka .... a průjezd cílem rozkoš 5:58:05 ... a kousek za cílem nabízejí ... co byste řekli? No přeci Blabááár !!! Ne díky, už toho bylo dost, medaili za čas do 50% za vítězem, ale už neodmítám.

 

Záverečné shrnutí: máza na odraz super – vydržela celých 90 km, palec nahoru pro TOKO a jejich doporučení, máza na skluz nic moc spíš zhoršující se tendence palec dolů pro servicemana = sebe samého. Titulek „Dopravní chaos na Vasaloppetu“ bude zítra na titulních stranách místních novin, prý asi 550 lidí přišlo pozdě na start (muselo jich být, ale daleko více za náma jelo ještě min. 20 pořadatelských busů a stovky aut – měli údajně možnost jet na tzv. Čipový čistý čas, ale co je to platné, když se musíte probíjet davy pomalejších lyžařů ... a vyjádření organizátorů? Příští rok se to už prý nestane ... rád věřím, naštěstí už sem nemusím přijet skládat reparát.  :-)  Mám splněno. :-)