MWC 2024 Vuokatti, Finsko
Vuokatti Masters World Cup 2024 je za námi
Letošního MWC ve finském Vuokatti se zúčastnila jen velmi malá česká výprava 9 lyžařů z nichž 5 byli závodníci. Do Vuokatti, ve kterém v té době panovali mrazy přesahující -30°Celsia, jsme dorazili 9.2. večer.
Druhý oficiální tréninkový den, byla teplota o něco příznivější, ale i tak jsme absolvovali první projetí tratí při pro nás nezvyklé teplotě -15°, leč v četných údolních partiích tratě bylo citelně méně ... kolem -20° a možná méně.
Den třetí – první závodní den, byly na programu střední tratě, dopoledne klasika, odpoledne skejt. Protože se však navrátily 30ti stupňové mrazy, byl start ranního závodu posunut na poledne, později na 13:00 a nakonec zcela zrušen, neboť teploty v místě startu byly na -23°C a nejchladnější místo na trati mělo -27°C ...
Den čtvrtý – druhý závodní den, na který byla původně posunuta střední trať skejtem dopadl stejně ... sice zase svítilo krásně sluníčko celý den, ale nemělo sílu ohřát vzduch nad -22°C v místě startu. Takže zase zrušeno ...
Den pátý – dle původního programu volno, se konečně uskutečnily první závody. Ovšem vzhledem teplotám stále okolo minus dvaceti se krátké tratě 10k zkrátily na „super krátkou“ 5k, která se ale po vynechání nestudenějšího místa na trati ještě zkrátila na necelých 4,5k. A první start klasiky byl ve 13.00 zatímco starty skejtového závodu následovaly téměř okamžitě bez úpravy tratí rolbou v 15:00. Všichni závodníci dostali příležitost si objet oba tyto závody, aniž by na ně byli původně přihlášeni, čehož mnozí také využili. Ovšem přemrzlý sníh byl tak vysušený a vrzavý, že ani naše nejstudenější parafíny lyže moc nezrychlily ... australani to komentovali, je to jako když jedem po písku ... nevím oni s tím asi mají zkušenosti, já měl zejména při skejtovém závodě pocit, že jedu na magnetických skluznicích po železných pilinách. Do kopce se mi vůbec nedařilo bruslit a brzy jsme zjistil, že je lepší kopce běhat .. no spíš klusat ... Klaebo stylem aniž by mi lyže podkluzovaly – tutový odraz z parafínu na až -30°C.
Den šestý – jely se štafety ... vzhledem k velikosti naší výpravy jsme nebyli schopni vlastní štafetu postavit, tak nám Slováci půjčili Pavla Šiarnika a jeli jsme za Československo mimo soutěž. Finové, kteří měli neskutečně silný tým naopak dostali příležitost postavit A tým a B tým, i když B byl mimo soutěž, nicméně ve většině kategorií se B tým Finska umístil druhý za A týmem. Konzultoval jsem skluznost parafínů s Finy a také s Kanaďany, kteří se skluzností neměli problém a dostal jsem nějaké doporučení, jež ještě Olda Kovařík konzultoval s Vláďou Razýmem v Česku a pak jsme s Oldou vyrazili na nákup nových parafínů jako podklad a hlavně Swix sprej HS6 zelený na velmi nízké teploty, který jsme všichni pak mazali na dlouhý závod.
Den sedmý – teploty se už konečně umoudřily bylo jen cca -15°C a tak se dlouhé závody mohly uskutečnit dle původního programu. Organizátoři opět dali příležitost jet oba dlouhé závody. Toho už však využilo jen málo závodníků, z našeho týmu nikdo. Start byl jen posunut o 2 hodiny na 11:00. A tady přišla chvíle pro naší jedinou medaili. Lenka Skrbková jela na třicítce klasicky od počátku až na 4.místě za třemi Finkami a v prvních dvou kolech se zdálo, že ztrácí. Ve třetím okruhu ale Finky začaly zpomalovat nebo Lenka zrychlovat, možná obojí a tak se necelých 5k před cílem Lenka dostala na 3. místo a kousek před cílem předjela i druhou Finku a cinklo z toho stříbro. Lenka prokázala neskutečnou bojovnost, když už ztrácela ve druhém kole na bronz přes 40 vteřin, ale ještě to dokázala zvrátit. Olda Kovařík zajel také skvěle, ale v konkurenci mnoha neskutečně dobře jezdících Finů a další seveřanů to stačilo jen na 12 místo.
Den osmý – závěrečný den se jel poslední dlouhý (pro nás 30k) skejtový závod už za příjemné teploty okolo -10°C. Do akce šli dva závodníci, já a Joska Vejnar a šance na medajli samozřejmě byly. U mně jen hooodně teoretické a hlavně a jedině za předpokladu, že aspoň 20 závodníků z dvaadvaceti co byli přede mnou na trati zabloudí, nestalo se, a tak to bylo na Joskovi. Zajel krásné i když bramborové umístění, ale i tak bylo to super. Hlavně jsme se všichni po dlouhé době podívali jak vypadá skutečná zima – a byla to nádhera. Finsko je zemí ledu a bělostného sněhu. Večer už při začátku závěrečného banketu už začínalo sněžit a to pak padalo celou noc, že se náš ranní mini autobus jen stěží v 5.45 vyhrabal z parkoviště a vyrazil po ledové a částečně zaváté silnici do 200k vzdáleného letiště v Oulu.
A banket? Ten proběhl standardně. I tady se Finští organizátoři ponaučili z předchozí akce, která zde proběhla ve 2016. Pamětníci banketu z 2016 jistě pamatují, že tuto disciplínu jsme spolu se Slováky zcela ovládli. Nejsem si sice jist, že organizátory a personál tenkrát nějak těšilo, jak se ještě po půlnoci skvěle bavíme a že náš stůl tam zůstal jako jediný plně obsazený a prostřený uprostřed obrovského sálu, zatímco ostatní stoly a lavice byly již složeny někde v zázemí. A také nevyužité jídlo a pití od jiných stolů stálo nedaleko a tak jsme všeho měli dostatek ... tentokrát však nespotřebované jídlo i víno mizelo někde v zázemí ... ale hlavně program banketu byl zcela přesně stanoven s jasně definovaným koncem ve 22:00. Slováky čekala dlouhá cesta autem do Helsinek na let v 7h a tak nás opustili už ve 21h a my jsme se též odebrali na kutě po 22h i když hudba ještě hrála a lidé ještě tančili.
Jinak, a věřím, že se mnou všichni účastníci budou souhlasit, organizace byla naprosto perfektní a efektivní, žádné zbytečnosti .. Vivat Vuokatti! Vivat Klosters - příští dějiště MWC2025! Ale o tom zanedlouho.
Libor Koubek
https://www.rajce.idnes.cz/barast/album/vuokatti-stafeta-cesko-slovenska
https://www.rajce.idnes.cz/barast/album/mwc-ve-finskem-vuokatti
